Freising Josef

17. 9. 1875 - 17. 9. 1971

Regionální historik

Josef Freising se narodil 17. září 1875 v Dolních Dunajovicích (Unter Tannowitz), v rodině Josefa a Josefy Potschkových. Původně se jmenoval po otci, Josef Potschka, své příjmení si však během první světové války změnil na Freising. Navštěvoval nejprve mikulovské gymnázium, po jehož úspěšném absolvování odešel na učitelský ústav do Brna. Toto studium také úspěšně dokončil a složil zkoušku učitelské způsobilosti pro měšťanské školy v oborech matematika a technika. V roce 1902 pak získal v Grazu povolení k výuce tělocviku pro všechny střední školy a učitelské ústavy v monarchii. Svou učitelskou dráhu započal na jižní Moravě, kde působil na školách v Dolních Dunajovicích (Unter Tannowitz), Pasohlávkách (Weißstätten) a Drnholci (Dürnholz). V letech 1902 - 1903 působil v severomoravském Místku (Freidberg), odkud se na šest let přesunul do rakouského Gmünden am Traunsee.

    Od počátků své učitelské činnosti byl Freising velkým propagátorem a organizátorem německého tělovýchovného hnutí Deutche Turnverein, jehož základním myšlenkou byla vedle propagace sportu také podpora národní pospolitosti a vlastenectví. Freising se pro ideály Turnerů nadchnul a věnoval jim také několik svých prací, z nichž nejvýznamnější byla Handbuch für die Ausbildung von Vorturnern, jakási příručka pro školení Turnerů, vydaná v roce 1908. V turnerském hnutí se Josef Freising angažoval i po roce 1909, kdy se natrvalo usadil v Brně a kde až do roku 1925 učil na První německé reálné škole. V Brně se také postupně stal vůdčí osobností jihomoravských turnerů (Turngau Südmähren).

    Po roce 1918 se Freising začíná výrazněji věnovat vlastivědnému bádání, což souviselo především se vznikem československého státu a vzedmutím vlastenectví jihomoravských Němců po začlenění do nově vzniklé republiky. Vrcholem Freisingovy činnosti se stalo založení muzea jihomoravských Němců v obci Klentnice (Klentnitz). Zde se za přispění jihomoravských turnerů začala realizovat myšlenka na zřízení sběratelského a výzkumného centra celé oblasti tzv. německé jižní Moravy, zahrnující území kolem česko-rakouské hranice od Slavonic až po Mikulov.

    Původním impulsem ke vzniku klentnického muzea byla aktivita turnerů při zřizování památníku jihomoravským Němcům padlým v první světové válce. Při terénních úpravách v místě plánované stavby bylo nalezeno množství archeologického a paleontologického materiálu, který byl vystaven v tzv. jeskynním muzeu v jedné ze skal Sirotčího hradu. Protože byly některé předměty brzy odcizeny, přemístili turneři zbytek sbírky do prostor klentnické školy. Na tomto přesunu se již aktivně podílel také Josef Freising, který postupně vypracoval plán na zřízení muzea, zahrnujícího nejen stávající klentinické muzejní sbírky, ale také vznikající památník obětem první světové války, zříceninu Sirotčího hrádku a na úpatí Růžové hory budovanou botanickou zahradu. Měl tak vzniknout rozsáhlý komplex mapující minulost a současnost jihomoravských Němců, ale i krásu a bohatství jihomoravské přířody. Důležitý krok ke svému cíli udělal Freising rozsáhlou reorganizací muzea, prováděnou od roku 1930. Muzeum se dostalo do obecních rukou a Freising do jeho odborné rady přizval řadu významných vědeckých osobností z celé Moravy, např. Karla Jüttnera, prehistorika Karla Schirmeisena nebo přírodovědce Franze Zdobnitzkého. Význam muzea začal pozvolna klesat po roce 1938, kdy řada osobností odešla do významných muzejních institucí v nově vytvořených župách a protektorátu. Klentnické muzeum opustil také Josef Freising, který se v roce 1939 stal vrchním komisařským správcem Moravského zemského muzea v Brně, kde se mimo jiné snažil o posílení německého vlivu v jeho správě a prostřednictvím personální politiky i v jednolivých odborných odděleních.

    Freising však nebyl činný jen v turnerském hnutí a na poli vlastivědného bádání. Po ukončení své učitelské kariéry v roce 1928 se vrhnul také do politiky, kdy se na dva roky stal poslancem pražského parlamentu za Bund der Landwirte (Svaz zemědělců). Věnoval se mimo jiné otázkám školství a vzdělávání.

Po konci druhé světové války v roce 1945 byl Freising z rozhodnutí jihomoravských úřadů na sedmnáct měsíců zatčen a poté vysídlen do Německa. Jeho zájem o jižní Moravu však neopadl a Freising se začal výrazně zasazovat o rozvoj kulturních aktivit jihomoravských vysídlenců. Stal se mimo jiné předsedou Kulturausschuß des südmährischen Landschaftsrates. Josef Freising zemřel přesně v den svých 96 narozenin v Esslingen am Neckar, v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko.

    O jeho významu pro jihomoravské Němce svědčí také cena udělovaná Jihomoravskou krajinskou radou za zásluhy v oblasti vlastivědy. Nese jméno Prof. Josef-Freising-Preis. Velký přínos má však jeho dílo i pro Dolní Dunajovice. Freising je totiž autorem knihy Heimatbuch der Marktgemeinde Unter-Tannowitz (překládáno jako Kniha o rodné vlasti Dolní Dunajovice), ve které přináší nejen řadu dobových fotografií, plán obce ze 30. let, ale především řadu zajímavostí a přehledů, týkajících se historie Dolních Dunajovic od úplných počátků až po konec německého osídlení v roce 1945. Vedle monografie o Dolních Dunajovicích zpracoval Freising také publikace o obcích Mušov, Milovice, Klentnice a Vlasatice.

Zdroj:
Kirch, Otakar: K vývoji německého muzejnictví na území dnešního okresu Břeclav. In: Jižní Morava. Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Mikulov 2011, s. 127 - 137.
"Josef Freising", https://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Josef_Freising, [27.6.2013].
"Josef Freising", https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Freising, [27.6.2013].
"Josef Freising", https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=8693, [27.6.2013].

Josef Šuba (27.6.2013)