O Vinařské besídce v Dolních Dunajovicích

03.11.2013 18:03

Ihned po skončení druhé světové války začalo do Dolních Dunajovic proudit obyvatelstvo české národnosti z nejrůznějších koutů země. Noví osídlenci se museli vypořádat s množstvím starostí a úkolů, postupně se však na život v novém domově adaptovali a kromě práce a zajištění solidního živobytí se začali zajímat také o to, jak vyplnit volný čas. Tak se začal od roku 1946 v Dolních Dunajovicích formovat spolkový život. Sdružovat se začali sportovci, hasiči, věřící nebo ochotníci. A protože jsou Dolní Dunajovice především obcí vinařskou, nepřekvapí, že se prvním spolkem sdružujícím dunajovické zemědělce, měl stát spolek vinařský.

Dunajovičtí vinaři usoudili již v první polovině roku 1947, že je třeba založit spolek, v jehož rámci by se mohli scházet, předávat si nové informace, pořádat výstavy vín apod. Obtížný přístup k informacím tehdy prakticky nedovoloval razit v tomto směru vlastní cestu, dunajovičtí vinaři se proto rozhodli, že v obci vznikne pobočka Vinařské besídky. To byl vinařský spolek, fungující už od počátku 20. století, sdružující vinaře z celé Moravy s pobočkami ve většině významných vinařských obcí (za všechny jmenujme například Bzenec či Kobylí).

Co tedy vinaři z Dolních Dunajovic zamýšleli? Hlavním účelem Vinařské besídky mělo být: “podporovati ve svém místě, kraji a okrese Zemský vinařský spolek pro zemi Moravskolezskou v jeho snahách ku zvelebení moravského vinařství”. Vinaři měli díky členství v Besídce získat přístup k vinařskému tisku, získávat a šířit informace o zdokonalení vinohradního a sklepního hospodářství, měli si společně nakupovat vinařské potřeby, zajišťovat společný prodej hroznů a vína, společně reprezentovat obec na vinařských výstavách, společně se účastnit kurzů, přednášek a školení. Společně také mohli žádat o finanční podporu. Jejich úkolem bylo naopak monitorování situace v místně působení spolku a předávat zajímavé poznatky zase dále, členům ostatních poboček Besídky. Vinařská besídka měla zkrátka v obci udávat směr rozvoje vinařství a vinohradnictví. Pro Dolní Dunajovice byla důležitá také práce se začínajícími vinaři, neboť takových bylo v obci po osídlení mnoho. V místech, odkud přišli, se víno často vůbec nepěstovalo a někteří osídlenci tak přišli s vinařstvím do styku až po příchodu do Dunajovic. Především pro ně měla Besídka např. zajišťovat postřiky a radit, jak s nimi zacházet. Měly být také pořádány instruktáže přímo ve vinicích, aby si začínající vinaři mohli vyzkoušet některé činnosti ihned v praxi.

Plány a záměry spolku byly zajímavé a jistě přínosé, bohužel se je však nepodařilo zcela realizovat. Dunajovská Vinařská besídka totiž nakonec existovala jen krátce a o její historii toho dnes příliš mnoho nevíme. 24. června 1947 předložil Okresní národní výbor v Mikulově žádost dunajovických vinařů o schválení vzniku Vinařské Besídky na Zemský národní výbor do Brna s doporučením ke schválení. To se také v červenci 1947 stalo a členové Besídky se tak mohli oficiálně sejít k první členské schůzi, kde by si spolek, tak jak bylo v tehdejší době zvykem, zvolil předsednictvo, schválil stanovy a projednal další nezbytné záležitosti. Zda v roce 1947 k takové schůzi vůbec došlo nevíme. Je však jisté, že v prosinci 1947 ONV Mikulov oznamuje, že zakladatelé spolku v Dolních Dunajovicích netrvají na jeho založení a že se rozhodli vytvořit pouze pobočku Zemské vinařské besídky, která sídlí v Brně. Je pravděpodobné, že za tímto rozhodnutím stál malý počet zájemců o členství (členů v Besídce muselo být minimálně dvacet, jinak nemohla vzniknout). S jistotou to však říci nelze, neboť chybějí potřebné prameny. Důvody tedy mohly být i jiné. Je obtížné také zjistit, kdo z dunajovických vinařů za těmito snahami vlastně stál. Známe jen dvě jména. Na oficiální žádosti je podepsán František Prillinger a lze se tedy domnívat, že právě on byl jedním z propagátorů vzniku vinařského spolku v Dolních Dunajovicích. Druhým jménem je jistý Jan Polák, o kterém se prohlašuje, že byl sice 5x trestán, naposledy však v roce 1935, od té doby je chová řádně a je národnostně i politicky spolehlivý. Jména dalších členů či propagátorů vinařského spolku už neznáme.

Josef Šuba

Zdroje: archivní prameny