S Marcelou Kurucovou o deseti letech Dětských krojovaných hodečků

12.06.2014 18:04

Určitě jste všichni zaregistrovali, že se v Dolních Dunajovicích letos konají už desáté, jubilejní Dětské krojované hodečky. O tom, jak celá akce vznikla, o letošních jubilejních hodečkách i o tom, jak na uplynulé ročníky vzpomíná, jsem si popovídal s jejich zakladatelkou a vedoucí Dunajku Marcelou Kurucovou.

Jak vlastně Krojované hodečky v Dunajovicích začaly? Vzpomeneš si, kdo přišel s nápadem tuto akci uspořádat?
Myslím, že moje mamka. Ale bylo to tak trochu z naší společné hlavy. Mamka vymyslela, že by se děcka mohly účastnit hodů. Já jsem je tam ale nechtěla, říkala jsem, ať si užijí kolotoče, celý rok jezdíme po vystoupeních, ať si ty hody můžou užít. Navíc hody jsou o těch stárcích a stárkách, nechtěla jsem je tam strkat. Tenkrát jsme žádnou vlastní akci ještě nepořádali, tak nás napadlo, že by se dalo něco takového uspořádat. Navíc jsme už dlouho přemýšleli, že si pozveme soubory, abychom jim oplatili jejich pozvánky a oni zase potom pozvali nás. Tak jsme to spojili a takhle vznikly hodečky.
A měli jste nějakou inspiraci, pořádaly se někde hodečky v takové podobě, jako u nás?
V téhle podobě ne. Až u nás se pak inspirovalo Kobylí, kde to začali pořádat. Ptali se nás jako to děláme, chtěli k tomu spoustu informací.
Byla organizace těch úplně prvních hodečků v něčem jiná nebo náročnější než ty další, následující ročníky?
Určitě. Teď už víme, na koho se obrátit, za kým třeba přijít, když chceme zařídit máju a podobně. Už víš, kdo ti pomůže. Ale pořád se učím, dělám to sice podle nějakého svého návodu, ale pořád tam něco přidávám. Při organizaci těch úplně prvních hodečků mi ale stejně asi nejvíc pomohla rodina. A tenkrát se do toho zapojili i rodiče těch děcek, tehdy to byli třeba rodiče stárečků, Karlíkovi a Snášelovi.
A vzpomeneš si jaké jste tenkrát měli na hodečky ohlasy?
Myslím, že to mělo úspěch. Měli jsme tenkrát snad sto šedesát krojovaných, přijelo myslím sedm souborů a spousta lidí se přišla podívat, už jenom ze zvědavosti. Hodně se to propagovalo, navíc přijeli třeba z Velkých Bílovic, to jsou krásné kroje, takže se hodně lidí přišlo podívat třeba i na ně. Návštěva byla tehdy slušná, možná dokonce jedna z nejvyšších. A přálo nám i počasí. To nám ale přálo všech devět ročníků.
Když se po těch devíti dosavadních ročnících ohlédneš, vybaví se ti nějaký obzvlášť vydařený, povedený ročník, na který ráda vzpomínáš?
Přijde mi, že vždycky ten poslední byl nejlepší. Člověk už spoustu věcí ví, poučí se z minula, navíc děcka jsou starší a zapojí se do příprav. Vloni byly stárečky holky Ferákovy a hodně mi pomohly. Měly partyju, tak se toho s děckama ujaly a spoustu věcí udělaly. Nachystaly si třeba sóla.
A byl naopak nějaký vyloženě nepovedený ročník?
Nám se to líbí vždycky. Počasí nám přeje, lidí chodí hodně, takže nepovedený žádný nebyl. Pro nás jen nejdůležitější, aby to splnilo ten účel, který hodečky mají mít, aby se děcka něco přiučily, abychom pozvali soubory, aby naše děcka viděly, že i ostatní děcka něco dělají. Aby si řekli, že je super, že to, co děláme my, dělají i jinde a baví je to. Tak by to mělo být. A navíc je to pro ně zajímavé i z toho důvodu, že ty soubory sem přivezou folklór, který se dělá u nich.
Jeden rok jste tu měli dokonce soubor z Chorvatska. Jak jste se ke spolupráci s nimi dostali?
Zprostředkoval nám to pán z Troskotovic, který do jezdí Bjelovaru na dovolenou. Pořádají tam Dny české kultury a přáli si, aby tam vystoupil nějaký soubor z České republiky, že tam neměli žádný český soubor. Přitom tam mají český dům, odebírají české noviny, baví se česky, zpívají česky a vystupují v kyjovských krojích. On jim řekl, že u nich funguje Troskáček, ten ale nakonec nemohl jet, tak nám nabídli, jestli nechceme jet místo nich. Jeli jsme, navázali tam spolupráci a oni pak dojeli k nám.
Budou ty letošní, jubilejní hodečky v něčem jiné než předchozí ročníky?
Pozvali jsme bývalé stárky a stárečky. Budou tam vyvolávaní po jednotlivých ročnících, předáme jim dárečky a uděláme jim sólo. Navíc kluci chtějí skoro všichni přijít v kroji a zapojit se do průvodu. Měla by přijít snad většina, chybět budou možná jen dva. Mezi těmi bývalými členy a účastníky hodečků máme navíc už tři rodiče. Tamča Hajduchová bude maminkou už podruhé, Sylva Bárková má chlapečka a Kuba Ševčík holčičku. Takže když tam budou mít děti, které budou možná i v kroji, tak tam budeme mít ještě takový Mikrodunajek.
Jak vidíš budoucnost hodečků? Myslíš, že je to tradice, která se tu už ustálila?
Určitě. Myslím, že už to prostě nejde nepořádat. Těší se na to děcka i jejich rodiče. Už se to ustálilo. Pohnuli jsme s tím akorát tak, že už to není v srpnu, ale v červnu. Pro nás je to jednodušší, protože pozvat nějaký soubor o prázdninách, to je kolikrát nemožné.
Přemýšleli jste někdy třeba nad tím, že by se z hodečků stal nějaký folklorní festival dětských souborů? Přijde mi, že se to docela nabízí.
Podobné myšlenky jsme ze začátku měli, ale teď už to chceme nechat v této podobě. Ono by tím zmizelo to kouzlo, ta myšlenka, že děcka připravujeme na hody. Zmizely by hošije, možná i verbuňk a vrtěná. Sóla by vymizely určitě. Vlastně by se jenom točily ty soubory. Myslím, že takhle je to zábavné pro návštěvníky i pro účastníky. Od souborů máme ohlasy, že je super, že děcka dostávají sólečka, že tancují, že tam jsou nějaké hry, že zkrátka jen nečekají, až na ně nějaký moderátor hvízdne.
A jsou nějaké soubory, které na hodečky zvete pravidelně, které sem rády jezdí?
To je určitě naše klasika, Jarabáček z Drnholce, Pomněnka z Tvrdonic a Hrozének z Bulhar. Ale ten to má za úkol, ti jsou moji. Takže tihle tři jsou naši stálí hosté, co k nám jezdí každoročně, ti nikdy neodmítnou. A my zase jezdíme k nim. Do Drnholce na jarmark a na vinobraní a do Tvrdonic na fašank a občas na Tvrdonické slavnosti.
Na závěr ještě jedna otázka. Jaký je to pocit vidět, že děcka, které prošly Dunajkem teď chodí na hody a některé třeba táhnou místní chasu.
To je samozřejmě náš cíl. Je potěšující když vidíš, že to děcka nezahodily a že někam chodí, že tím žijí dál. Řekla bych, že dneska je v chase sedmdesát, možná osmdesát procent naších bývalých členů. Ti kteří před těma deseti lety u nás začínali, mají dneska kolem dvaceti a jsou v tom věku, kdy jsou v rozkvětu v chase a účastní se všech těch akcí okolo. A proto to vlastně člověk dělá. 

Otázky pokládal Josef Šuba

Rekapitulace minulých ročníků Dětských krojovaných hodečků si můžete prohlédnout zde