Rakouský politik Karl Renner

23.03.2014 18:40

Článek vyšel v časopise Malovaný kraj, v posledním čísle roku 2013.
Šuba, Josef: Rakouský politik Karl Renner. Malovaný kraj 49, č. 6, 2013, s. 9.

   Karl Renner patří k nejvýznamnějším rakouským politikům 20. století a dnes je mu připisována zásadní role při formování moderního rakouského státu. Jeho kořeny ale sahají na jižní Moravu, do Dolních Dunajovic, kde se narodil 14. prosince 1870 jako sedmnácté dítě ve vinařské rodině Matthiase a Marie Rennerových. V obci prožil šťastné dětství a na zdejší škole získal také své první vzdělání. Ve studiu pokračoval na gymnáziu v Mikulově, kde v roce 1889 úspěšně odmaturoval.

   Studovat chtěl Renner i nadále, tíživá finanční situace ho však donutila tyto plány odložit. Odešel tedy jako jednoroční dobrovolník k armádě. Po roce vojenské služby ve Vídni se ke studiu vrátil a na podzim 1890 zahájil studium práv na vídeňské univerzitě. Už na škole se začal zajímat o politiku, přičemž názorově nejblíže měl k sociální demokracii. Ve straně se začal angažovat, prvním velkým počinem jeho politické kariéry bylo založení sociálnědemokratického turistického spolku, určeného především dělnickým vrstvám rakouské společnosti. Dnes má organizace Naturfreunde přes půl miliónu členů ve 48 zemích světa a jejím emblémem se stal motiv podaných rukou, který v roce 1895 navrhl právě dolnodunajovický rodák.

   Na počátku nového století začala Rennerova politická kariéra strmě stoupat. Toho času knihovník archivu Říšské rady byl ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 1907 zvolen poslancem za okres Neukirchen. Hlavním politickým tématem se mu stala ochrana spotřebitelů. Už v roce 1905 byl u zrodu Rakouského sdružení spotřebitelů a zasadil se také o vznik Kreditní asociace rakouských odborů, pozdější Dělnické banky. Za první světové války spotřební družstva získala značný vliv na vládní úřady a stoupala rovněž jejich úloha ve společnosti. Renner se rázem stal jedním z nejpopulárnějších politiků a vůdčí osobností sociální demokracie. Svou pozici na výsluní rakouské politiky potvrdil i po rozpadu monarchie na podzim 1918. Sociální demokraté spolu s dalšími stranami využili nastalou situaci a na provizorním národním shromáždění 21. října 1918 vyhlásili nový stát, Německé Rakousko. Jako kancléř se do jeho čela postavil sociálnědemokratický lídr Karl Renner. 

   Nový kabinet zemi vedl k řádným volbám, které se uskutečnily 19. února 1919. Sociální demokraté v nich potvrdili vůdčí postavení a Renner se opět stal kancléřem. Měl však před sebou nesmírně obtížný úkol. V květnu 1919 se postavil do čela rakouské delegace, s níž odjel hájit zájmy své země do Paříže. Na sérii jednání se tu rozhodovalo o poválečném uspořádání Evropy. Renner tušil, že Rakousko jako poražený stát, který byl navíc označen za spoluviníka válečného konfliktu, příliš velké šance nemá. Delegaci se sice podařil částečný úspěch v hraničních sporech, kdy Rakousko získalo Korutany a Burgenland, ve prospěch Itálie však ztratilo jižní Tyroly a Československu zůstalo německy mluvící pohraničí. Většina ostatních požadavků byla mocnostmi smetena ze stolu. Největší porážku pro kancléře znamenal zákaz sjednocení s Německem, které sám tvrdě hájil a které požadovala i naprostá většina obyvatelstva v zemi. 

   Pařížský neúspěch předznamenal Rennerův postupný pád z vrcholu rakouské politiky. Po několikatýdenní vládní krizi v roce 1920 se jeho kabinet rozpadl. On nadále působil v parlamentních výborech, přednášel a zabýval se psaním článků a knih. Znovu se vrátil i k práci pro družstevní hnutí. Dvakrát také neúspěšně kandidoval v prezidentských volbách. Třicátá léta přinesla Rakousku mimořádně těžké časy. Na jejich začátku přišla hospodářská krize a ruku v ruce s ní též krize politická, přerůstající až v ozbrojený konflikt parlamentních stran. Na počátku tohoto období se Renner do vrcholné politiky vrátil, když se stal předsedou Národní rady. Uprostřed politických šarvátek byl však po třech letech ve funkci odvolán a Národní rada byla rozpuštěna. Z politických důvodů se poté dokonce ocitl na sto dní ve vězení. To už v Rakousku pomalu začínal sílit vliv německého nacionálního socialismu, jenž vyústil v tzv. anšlus, tedy připojení země k nacistickému Německu. Renner byl známým zastáncem sjednocení a zprvu také patřil do tábora politiků, kteří anšlus přivítali a ve společnosti obhajovali. Představoval si však sjednocení na základě demokratických principů a brzy mu tak bylo zřejmé, že se Rakousko stalo především obětí Hitlerových válečných choutek. Místo demokracie byl v zemi nastolen diktátorský režim.

   Druhou světovou válku proto Renner prožil v ústraní svého domu v městečku Gloggnitz, kde pracoval na autobiografii, psal poezii a čile korespondoval s politickými společníky. Už během roku 1944 ale začal promýšlet poválečnou budoucnost Rakouska. Po vstupu sovětských vojsk na rakouské území v dubnu 1945 se chopil iniciativy a navázal kontakty s politickým vedením Rudé armády. O všem byl informován i Stalin, s nímž si Renner vyměnil několik dopisů. Získal důvěru sovětského velení a to ho pověřilo zřízením nové rakouské vlády. Renner se 20. dubna 1945 vrátil do Vídně a ihned začal pracovat na podobě prozatímní vlády. Navzdory počáteční nedůvěře se dokázal s novými stranami velmi rychle dohodnout a už 27. dubna 1945 byl vznik nové vlády vyhlášen. Renner se stal kancléřem, přičemž vládl s pomocí tří státních tajemníků. Jeho vláda pracovala na obnově legislativy nového státu a připravovala řádné volby. Dne 25. listopadu 1945 v nich zvítězila Rakouská lidová strana. Na prvním zasedání nového parlamentu podala Rennerova vláda demisi, hned následující den, 20. prosince 1945, byl Karl Renner drtivou převahou hlasů zvolen prezidentem Rakouska.

V úřadu setrval pět let. Prosazoval zásady demokracie, bojoval za dodržování lidských práv, spolupracoval s OSN. Zasazoval se také o obnovení naprosté suverenity Rakouska. 31. prosince 1950 Karl Renner zemřel. Ještě druhý den však v rakouském rozhlase zazněl ze záznamu jeho novoroční projev, v němž k truchlícímu národu pronesl svou poslední výzvu: „My Rakušané se už nikdy nenecháme utlačovat!“

Josef Šuba

Prameny a literatura
Nasko, Siegfried: Význam Dolních Dunajovic pro Karla Rennera. Gloggnitz 2013.
Renner, Karl: An der Wende zweier Zeiten. Lebenserinnerungen. Wien 1946.
Weber, Václav a kol.: Dějiny Rakouska. Praha 2002.
Materiály k výstavě Renner on Tour v Dolních Dunajovicích.