Poválečné Dolní Dunajovice a kronikářská práce Marie Damborské (1. část)

11.09.2010 19:11

 Jak již bylo řečeno v předchozím článku, kroniku Dolních Dunajovic začala psát Marie Damborská v roce 1949. Ačkoliv funkci kronikářky zastávala pouhé dva roky, a soustavné dění v obci rok po roku nezapisovala vůbec, její zásluhy o obecní kroniku jistě nejsou malé. Právě Marie Damborská se postarala o jakýsi úvod ke kronice, kdy se snažila přiblížit nejen historické a přírodní reálie, týkající se obce, ale především vytvořila téměř dokonalý obraz života v Dolních Dunajovicích nejen v prvních poválečných letech.

            Dolní Dunajovice byly Rudou armádou osvobozeny 26. dubna 1945. Německé obyvatelstvo nekladlo téměř žádný odpor a tak byla obec osvobozena v klidu a téměř bez boje. Ve stejný den, tedy 26. dubna se v Dunajovicích usídlili také první českoslovenští obyvatelé: „Zároveň s Rudou armádou přišlo 16 Čechů s puškami a hned zde zůstali. Právě tak i čeští lidé, kteří byli sem za okupace dohnáni na práce. Hned začal úřadovat jako komisař Stanislav Šafr z Hrušovan“ Proces osídlování obce se pak rozběhl téměř ihned. Nově ustanovená obecní správa převzala soupis movitého a nemovitého majetku, který poté mohl být rozdělován kolonistům. První z nich mohli přijít zřejmě 11. května 1945, což je podle Damborské den příchodu prvních příslušníků SNB (Sbor národní bezpečnosti). Zde si však kronikářka protiřečí, neboť píše: „První členové SNB přišli do Dol. Dunajovic 11. května 1945. Byli to: Karel Stehlík, František Šabart, Jan Dlouhý, Karel Krchňák, Bohumil Moučka. Češi zde ještě nebyli.“ Na jiném místě však píše, že první Češi přišli společně s Rudou armádou. Na základě informací z jiných obcí se však domnívám, že první Češi do Dolních Dunajovic přišli opravdu již s Rudou armádou a výše zmínění muži pak byli prvními kolonisty nebo mohli tvořit jakýsi předvoj, který měl zajistit klidný průběh osídlování obce. Kronikářka pak na základě spisů SNB sestavila jakýsi seznam prvních osídlenců, kteří do Dolních Dunajovic přišli. Byli to: Josef Kořínek, Karel Moudrý, Jan Lang, Jan Knotek, Václav Hrabal, Antonín Hrabal, Josef Gala, Milan Jelínek, Jan Kučka, Karel Bohuslav, František Malina, Hynek Matýšek, Karel Nerád, Antonín Hladík, Jan Řičánek, Alois Kašpárek, František Dočkal, Ladislav Kroupa, Jan Karlík, František Gregorovič, Jan Grmolec, Ondřej Machara, Pavel Bravenec, Antonín Hák, Alois Hubáček, Josef Vrbka, Matěj Svoboda, František Blanař, Jakub Košulič, Antonín Babíček, Josef Gevěra, Josef Mikel, Albín Řičánek, Ludvík Blatný, František Toncr a Oldřich Navrátil. Úkolem SNB však nebylo jen zaznamenávat nově příchozí osídlence. Těsně po válce bylo v obce ještě mnoho Němců a ti, kteří uprchli se často tajně vraceli pro svůj majetek. „Němců zde bylo mnoho a měli střelné zbraně. V noci se na ulicích střílelo a služba byla nebezpečná a namáhavá. Člen SNB Bohumil Moučka byl při výkonu služby raněn minou a poškodil si natrvalo zrak. Velké nebezpečí bylo také v tom, že Němci, kteří uprchli před Rudou armádou do Rakouska, vracívali se ozbrojeni zpátky a snažili se propašovat svůj majetek přes hranice. Často bylo nutno likvidovat případ nenávistného postupu Němců proti novým osídlencům, aby tito neztratili odvahu a nevraceli se zpět, odkud přišli."

            Každý kdo měl zájem se v obci usídlit, nemovitý majek od správců dostal. Platilo to pro všechny, bez výjimky. Movitý majetek po Němcích byl pak novým obyvatelům za symbolické částky prodáván. Kolonisté nejčastěji pocházeli z blízkých okresů Hodonín, Uherské Hradiště nebo Hustopeče. Reemigranti ze zahraničí do Dolních Dunajovic začali přicházet asi o dva až tři roky později. Podle prvního soupisu bylo v obci 410 obyvatelných domů. K některým domům náležela půda o výměře 4 – 8 ha, k jiným patřila pouze zahrada nebo vinice o výměře 0,1 – 0,2 ha. Vinohrady byly občanům rozděleny podle toho, jak kdo chtěl. Zpočátku pomáhali kolonistům na vinicích i Němci, neboť bylo nutné, aby i v roce 1945 byla sklizena kvalitní úroda.

            Již v červnu 1945 nahradil Stanislava Šafra na pozici komisaře Karel Bohuslav. Ani on však v čele obce nestál příliš dlouho: „V neklidných dobách netrvala žádná obecní vláda dlouho. Již v srpnu 1945 byl komisařem v obci Pavel Špiřík a po něm zvolen předsedou MNV Dr. Fiala všemi čtyřmi politickými stranami. V květnu 1946 se Dr. Fiala vzdal a do voleb zastupoval předsedu hoteliér Leopold Bobčík. Po řádných volbách v roce 1946 zvolen předsedou Jan Karlík.“  Politický život v Dolních Dunajovicích začal fungovat již poměrně brzy. 22. června byla občany Čevelou a Šůstekm založena místní pobočka komunistické strany. Brzy po komunistech zahájily svou činnost i strany sociálně demokratická, lidová a národně socialistická. „Všechny 4 strany povzbuzovaly své členy k novému budování pohraniční obce. Nejsilnější stranou byla strana komunistická, která ve volbách v r. 1946 získala 50%. Voličů bylo 660 a z toho 332 byli KSČ. Zástupci všech politických stran se netříštili a pracovali shodně v MNV ve prospěch obce.“

            I když je zřejmé, že nové obyvatelstvo obce mělo spoustu práce na svých nových obydlích, na polích či na vinicích, bylo nutné pracovat i na rozvoji samotné obce, aby co nejdříve mohla bezproblémově fungovat. „Toho roku (1949 pozn. autora) byl zřízen obecní rozhlas a postaven most přes Dyji, aby mohli rolníci jezdit pro seno. Škola byla opravena nákladem 300 000 Kčs. Zařízena knihovna, vybudován zemědělský útulek, založeno strojní družstvo a pobočky okresních družstev: vinařského, hospodářského a mlékařského.“ Význam mělo také zcelování pozemků, které bylo provedeno v roce 1947. Vznikly tak pozemky pravidelných tvarů a také podobných výměr, většinou 1 - 2,5 ha. Byly vybrány pozemky, které byly označeny jako viniční tratě a bylo na nich možné v budoucnu vysázet vinohrady. Vedle toho vznikla také síť polních cest, vyznačeny větrolamy a byly vyměřeny také pozemky pro budoucí hřiště, koupaliště, výběhy pro dobytek atd.

            Taková byla tedy situace v Dolních Dunajovicích, v prvních poválečných letech. Ve druhé části článku se zaměřím na stav obce v roce 1949, tak jak ho Marie Damborská v kronice popsala.

pokračování příště

- JŠ -

Poznámka: veškeré informace a citace pocházejí z obecní kroniky Dolních Dunajovic.