Počátky obecní kroniky Dolních Dunajovic
První záznam v obecní kronice Dolních Dunajovic byl zapsán 1. ledna 1949. Autorkou je tehdejší učitelka základní školy Marie Damborská, kterou funkcí kronikáře pověřil Místní národní výbor ve svém usnesení z 8. srpna 1947. Nabízí se tedy otázka, z jakého důvodu se první záznamy v samotné kronice objevují až o téměř rok a půl později. Lze se však domnívat, že kronikářka začala se samotným zápisem, tzv. „nanečisto“ již brzy po svém jmenování, avšak kniha, do které by své zápisy mohla zanést, byla národním výborem pořízena až o několik měsíců později.
Samotná kronika začíná stručnými dějinami obce, jejichž věrohodnost je však poměrně diskutabilní a některé údaje, jež zde kronikářka uvádí, nelze přímo nikde ověřit. Zdroj svých informací Damborská neuvádí a tak lze jen obtížně dopátrat, zda se uvedené události skutečně staly tak, jak jsou popsány.
Od pravěku - kdy tábořili u nás lovci mamutů a kdy náš kraj byl velkým jezerem, uplynula tisíciletí. Teprve r. 170 po Kristu máme z nálezů první zprávu o naší obci. Tehdy tábořili u nás Římané a hlavní velitelství bylo v Mušově. Cenné vykopávky a nápisy na cihlách - LEGX9PF - Legio decima Gemina Pia Fidelis - uvědomují nás, že to byl 10. záložní pluk římský a bojoval proti Kvádům. Po odtáhnutí Kvádů přišli Slované. S příchodem křesťanství zůstávaly staré rody slovanské již na svých určitých místech. Náš kraj osídlil stařešina Dunaj se svým rodem (snad přišli od Dunaje) a osada jeho nazvána Dunajovice. Z r. 1052 již je záznam že Dunajovice patřily českému knížeti Břetislavovi a tento je daroval kolegiálnímu kostelu ve Staré Boleslavi.
Okolo r. 1220 založili u nás velehradští mniši první vinice.
Střídaly se doby klidné s pleněním a nájezdy nepřátel. Byli to Avaři, Tataři, Maďaři, Turci. Bojovali tu Husité a za války 30tileté valila se švédská vojska naším krajem jako povodeň. Od té doby jsou na Pálavě v rozvalinách hrad Děvičky a hrad Sirotčí. Za Marie Terezie zpustošili Dunajovice Prušáci. Za téže císařovny postavena státní silnice z Brna do Vídně. Je to dílo roboty. Dunajovičtí robotovali na této silnici na vzdálenost 2 mil - tj. 15 km. Silnice byla dokončena 1773. Pochodovala po ní vojska Napoleonova. V r. 1866 učinili podruhé Prušáci z našeho ráje poušť. Po 30tileté válce tlačili se Němci stále do vnitra země. Teprve v dubnu 1945 byl vrácen náš kraj zase těm, kterým patří po zákonu božím a lidském.
Po krátkém přehledu dunajovických dějin následuje úvod, ve kterém kronikářka především stanovila cíle, se kterými byla obecní kronika založena. Tento krátký odstavec je psán ve vlasteneckém duchu a jižní Moravu Damborská ukazuje jako vlast, která byla Slovanům odebrána a do které se nyní slavně vracejí.
Tato kniha má budoucím generacím zachovati pravdivý obraz našeho současného života, jeho snah, úspěchů i chyb, jeho kladných hodnot i stinných stránek. Má učiti budoucí generace úctě k práci předků a zodpovědnosti za vlastní činy. S hlubokým pocitem pro spravedlnost zaznamenávám dějinné události naší nové obce v pohraničí.
Vrátili jsme se domů, odkud naši předkové byli vypuzeni. Vykopáváme jejich kosti ze staroslovanských pohřebišť na našich ulicích a zahradách. Stojíme s hlavami obnaženými nad popelnicemi pradědů, kteří chránili tato místa pro nás. Při památce těch kostí našich otců slibujeme, že zděděné půdě věrni zůstaneme.
V úvodu také nechybí představení osobnosti kronikáře, kterým Damborská jakoby zahajuje svou kronikářskou činnost v Dolních Dunajovicích. Začíná tak dobrou tradici, kterou po ní převzali všichni následující kronikáři. Každý z nich tak na počátku období, po které do kroniky píše, uvádí svůj krátký životopis, včetně svého původu nebo zaměstnání, ve kterém v obci působil.
Usnesením MNV v Dol. Dunajovicích dne 8. 8. 1947, byla jsem zvolena kronikářkou obce. Jmenuji se Marie Damborská, rozená Jurkovičová a jsem učitelkou na zdejší národní škole. Narodila jsme se v Podivíně r. 1895. Studovala jsem v Olomouci. Pro tento znovunabytý kraj chci pracovat pokud mé síly a vědomosti stačí.
Éra kronikářky Marie Damborské, které se budu věnovat v dalším článku, končí poměrně brzy, již v roce 1951, kdy se Damborská stěhuje do Bystřice nad Pernštejnem.
- JŠ -
