Nejstarší dějiny Dolních Dunajovic: jen báje a mýty?

13.09.2011 19:22

    Nejstarší historie Dolních Dunajovic je dodnes obestřena tajemstvím a spolehlivá rekonstrukce dějin naší obce je prakticky nemožná. Vždyť již informaci o první zmínce o Dolních Dunajovicích, je nutno přijímat s určitou rezervou. Obec je totiž poprvé zmiňována ve falzu zakládající listiny dolnokounického kláštera z roku 1173. Vilém z Polan založil v roce 1173 ženský premonstrátský klášter v Dolních Kounicích a daroval mu mimo jiné patronáty kostelů v Mikulově, Dunajovicích a v Pavlově. Jak již bylo řečeno, tato listina není pravá, jedná se o padělek ze 14. století. Má však určité historické jádro, neboť Vilém z Polan byl skutečným, historicky doloženým zakladatelem kláštera v Dolních Kounicích a v jeho majetku zřejmě Dolní Dunajovice už tehdy opravdu mohly být.

    Co když ale bude chtít badatel nahlédnout ještě hlouběji do obecní historie? Vedle studia archeologických nálezů z katastru naší obce existuje ještě jedna možnost. O rekonstrukci nejstarších dějin Dolních Dunajovic se pokusil Josef Freising, ve svém díle Kniha o rodné vlasti Dolní Dunajovice. O tom, nakolik si tento dunajovický rodák dávnou historii domýšlí a přikrášluje, lze jen spekulovat. Na přelomu 50. a 60. let, kdy tato kniha vznikala, cítilo mnoho sudetských Němců stále ještě pocit křivdy, který na nich byl spáchán. Poválečný odsun podpořený Benešovými dekrety, mnoho z nich chápalo jako nucený odchod z vlasti, z území, které neprávem připadlo jinému státu, z území, které bylo po celou historii osídleno germánským obyvatelstvem. U některých sudetoněmeckých historiků se tak v období po vysídlení objevují určité snahy nacházet nejstarší kořeny německého osídlení na územích bývalých Sudet a tyto německé stopy pak náležitě zdůrazňovat. Podobné snahy lze sledovat také u Freisinga, z jehož publikace lze při čtení cítit značně protičeský tón.

    Jak již bylo napsáno výše, o pravdivosti Freisingovy interpretace dunajovické historie, především té nejstarší, lze více než pochybovat. V některých bodech se autor snaží vycházet  z archeologicky doložených faktů, pro množství informací však neexistují spolehlivé zdroje a lze se tak právem domnívat, že si Freising historický obraz Dolních Dunajovic více, či méně přikrášluje, dodává smyšlené detaily a spekulace, které mají podpořit zdání celistvého obrazu obecní historie. Pojďme se tedy podívat, jak možná Dolní Dunajovice v nejstarších dobách vypadaly nebo spíše jak vypadaly ve Freisingově interpretaci.

    Freisingova historie Dolních Dunajovic začíná již v období lovců mamutů, tedy v období starší doby kamenné. Tehdejší obyvatelé kraje pod Pálavou při svých výpravách za mamuty, jeleny či divokými koňmi táhli po loveckých stezkách od Pavlovských vrchů, přes území Dolních Dunajovic až k hornímu toku Dyje na Znojemsku. Konkrétní doklady těchto tvrzení však autor nepředkládá. Do starší doby bronzové pak Freising klade příchod tzv. indogermánských kmenů (odborně nepodložený výraz) na území naší obce. Přítomnost těchto lidí, zabývajících se zemědělstvím, autor dokládá archeologickými nálezy, které byly údajně objeveny v roce 1930 na polích za Dolními Dunajovicemi. A právě přítomnost těchto „indogermánských kmenů“ je podle Freisinga důkazem německého osídlení okolí naší obce: „Naši rodnou půdu obdělávali tedy nejméně 4 000 let.“

    Další etapou dějiny naší obce jsou podle Freisinga tzv. staré Dunajovice. Jejich existenci nezasazuje do žádného konkrétního časového úseku, neopomene však zdůraznit, že obyvatelstvo starých Dunajovic bylo „indogermánského“ původu. Autor se domnívá, že se nejspíše jednalo o germánský kmen Kvádů, který území jižní Moravy mohl obývat v  8 - 3 století př. n. l. To tohoto období by tedy bylo pravděpodobně možno datovat také vznik Freisingových starých Dunajovic. Jejich existenci Freising dokládá na údajných zásecích, valech a příkopech, které prý jeho současníci mohli v okolí Dunajovic spatřit. Za obcí, v místě dnešních vinic a vinných sklepů, si prý tehdejší obyvatelé založili velký rybník (údajně 700x200 metrů), na prostranstvích Malé Slunečné až ke Kraví hoře pak byly rozsáhlé pastviny pro stáda dobytka. V okolí dnešní dunajovického potoka se měly nacházet bažiny a močály, samotné staré Dunajovice pak podle Freisinga ležely výše, na plošině v místě dnešních polí a vinic. Také název obce, tedy Dunajovice (Donawitz), prý pochází od Germánů (Kvádů). Je údajně odvozen od slova Donabitzuna (bitzun – oplocený) a lze jej tedy interpretovat jako oplocené sídliště zasvěcené bohu Donarovi (bůh bouře a hromu). Freising se snaží rekonstruovat osud starých Dunajovic, ačkoliv neexistují žádné spolehlivé prameny, které by existenci sídliště tohoto jména, či na tomto území, dokládaly. Zdrojem k rekonstrukci jsou mu tedy pouze dějiny území jižní Moravy. Staré Dunajovice prý určitou dobu pařily pod Římskou říši a po jejím pádu byly spolu s celou oblastí ohrožovány výpady Hunů v čele s jejich vůdcem Attilou. Od 6. století př. n. l. se do oblasti okolo starých Dunajovic dostali Avaři, turkické kočovné etnikum, původem zřejmě z oblasti střední Asie. Tato skutečnost je v současnosti mezi odborníky všeobecně přijímána, neboť v roce 1931 bylo v Dolních Dunajovicích na ulici Hlavní a ulici Sklepní odkryto několik hrobů s pozůstatky příslušníků avarské, či slovansko-avarské společnosti. Nalezené předměty jsou datovány do 8. století. Konec starých Dunajovic pak Freising rovněž nedokládá žádnými vědecky ověřenými daty. Podle něj končí éra sídliště staré Dunajovice v polovině 10. století, kdy jej vypálili kočovní Maďaři, kteří se od roku 895 usazovali v Uherské nížině a podnikali útočné vpády na okolní území. Ze starých Dunajovic se podle Freisinga zachránilo pouze několik málo obyvatel.

    Těchto několik málo přeživších však podle Josefa Freisinga hrálo důležitou úlohu, neboť to byli právě oni, kteří se měli stáhnout z vyšších poloh do nížiny a v okolí dnešního dunajovického potoka založit nové sídliště, které Freising nazývá nové Dunajovice. Původně je mělo tvořit 32 germánských selských dvorů na dnešní ulici Poštovní, na které později navázalo několik chalup slovanských osadníků na dnešním konci této ulici (směrem k ulici Hlavní). K selským dvorům patřily údajně také rozsáhlé oplocené nebo obezděné zahrady na dnešní ulici Polní. Kvůli snadnější obraně byly dvory postaveny v uzavřené řadě. Obec byla prý na obranu před útočníky dobře připravena. V době válečného ohrožení byly všechny přístupové cesty do obce zajištěny zákopy a vesničané stavěli palisády, ohrady a obrané věže s bránami (které jsou podle Freisinga také vyobrazeny na obecním znaku). Velkého rozmachu nové Dunajovice dosáhly po roce 1000 kdy se do obce stěhují němečtí osadníci. Také díky nim se obec rozrůstala, založili údajně celou novou ulici se 41 selskými dvory. Dnešní Hlavní ulici.

    Tímto se Josef Freising ve svém líčení dostává do 12. století, tedy do období odkud pochází první oficiální zmínka o Dolních Dunajovicích (která je, jak již bylo uvedeno výše, falzem ze 14. století). Tím tedy končí také autorův pohled na nejstarší historii naší obce. Lze jen velmi těžko usuzovat, nakolik je tato historie pravdivá a nakolik se jedná spíše o proněmeckou interpretaci historie, značně ovlivněnou fantazií a domýšlivostí Josefa Freisinga. Pro tato nejstarší období neexistují spolehlivé doklady a z těch několika málo faktů, které mají badatelé k dispozici, lze historii naší obce sestavit jen velmi obtížně. Vyprávění o dávném sídlišti staré Dunajovice, o jeho zničení a vystavění nových Dunajovic několika přeživšími obyvateli, lze tak pokládat spíše za jakási bájná vyprávění, za určité lokální mýty a pověsti. Jejich existenci samozřejmě nelze vyloučit, v současnosti ji však ani nelze spolehlivě doložit. Na nejstarší historii naší obce tak, jak ji předkládá Josef Freising, lze tedy nahlížet pouze jako jednu z mnoha možných interpretací dějinného vývoje, která však obsahuje jen velmi málo skutečně doložených faktů.

- JŠ -

zdroj: Freising, Josef. Heimatbuch der Marktgemeinde Unter-Tannowitz. Unter-Tannowitz, 1966