Dunajovické kopce: zapomenutý ráj u Pálavy

25.05.2011 18:11

převzato ze zpravodajského webu idnes.cz (http://www.idnes.cz/) 4. 5. 2006

Sousední Pálava a nedaleká Pouzdřanská step nyní vzdorují tradičnímu jarnímu náporu návštěvníků. Do Dunajovických kopců ovšem žádná značená stezka nevede. O slunném víkendu tu zastihnete maximálně vinaře, kteří zastřihují révu či pastevce se stádem ovcí a smečkou ostrých psů.

Někdy také bývají nazývány Dunajovickými vrchy. Nejzápadnější výspa našich Karpat a poněkud nenápadný bratr Pálavy. Na rozdíl od ní jsou totiž budovány vápnitými jíly, pískovci, sprašemi a podobnými horninami. Nejvyššího bodu dosahují na Janské hoře ( 285 m ). Z velké části je pokrývají vinohrady, avšak poměrně rozsáhlé území zůstává mimo vládu lidské ruky.

Ještě před šedesáti lety byly Dunajovické kopce poměrně obdělávanou krajinou. Po odsunu německého obyvatelstva neměla nově vzniklá družstva zájem zde hospodařit. Tehdy tu naplno začala řádit příroda a v konečné fázi vytvořila jeden z nejrozsáhlejších souborů stepí u nás.

Daleko k obzoru se táhne podmanivá travnatá pustina, jen tu a tam s ostrůvky křovin nebo osamělým stromem, který, jako pomyslný maják, vyčnívá nad příbojem větrem zčeřených stébel. Nechtěl bych se tady pohybovat za letních veder. Mnohde ani vegetace nestihla zapustit kořeny - na strmých stráních se udržela mozaika holé vyprahlé půdy.

Občas je třeba zdejší stepi pomoci a usměrnit neprostupné remízky trnek, hlohu a šípku, aby příliš nevystrkovaly své růžky, nebo zlikvidovat nálet akátů, jejichž agresivní rozpínavost už znehodnotila řadu obdobných lokalit. Zachování současné tváře také pomáhá nově zavedený chov ovcí.

Přírodní bohatství Dunajovických kopců tkví v unikátním rostlinstvu. Královský klenot představuje mandloň nízká, u nás kriticky ohrožený druh. Drobný keřík s neskutečným barevným odstínem květů, na pomezí sytě růžové a vínově červené. Ani místní nemají o její existenci zdaleka tušení - když jsem se ve vinici optal, zda by mne nemohli nasměrovat k jejímu stanovišti, dostalo se mi odpovědi, že určitě jsou někde "na kopcu", ale více mi poradit nemohli, neboť nevěděli, jak vypadá. Nakonec ji nalézám na jižním svahu Janské hory. Zaťuká - li jaro na vrátka brzy, odhalí svoji krásu již v březnu. Letos se první poupata opatrně začala otevírat okolo 20. dubna.

Za nějaké tři týdny ji vystřídá proslulý "stepní běžec" - katrán tatarský, který nyní - bez rozvinutých květů - vzdáleně připomíná brokolici. Naopak s příchodem podzimu by stráně Dunajovických kopců měly ozdobit modrofialové koberce hvězdice chlumní.

Zvláštnímu kouzlu napomáhají dobře patrné terasy bývalých polí, sadů i vinic. Nejnápadnější najdeme na Velké slunečné. Dřívější obyvatelé "opracovali" úbočí hory ze všech stran na pravidelné stupně, takže při pohledu z dálky působí dojmem dokonalé pyramidy.

Bývalí usedlíci také obohatili krajinu o drobné památky lidové zbožnosti, ze kterých leckdy zůstala zachována pouhá torza. Jako třeba na samém vrcholu Liščího kopce, osobitém místě s nádherným výhledem. Naopak, některé jiné blíže k obcím se v poslední době podařilo obnovit. Často díky finanční pomoci původních krajanů.

Na pomezí stepí a vinic se pne labyrint hustých křovin. Ideální útočiště pro zvířectvo. Neuplyne ani minuta, abych nevyplašil srnu či zajíce. Jednoho malého jsem málem přišlápnul - nevím, zda měl větší úlek on ze mě nebo já z jeho ostrého startu. V trávě se ozývá pronikavé volání bažantů, kolem svahů rozvážně plachtí káňata.

Ale zákoutí Dunajovických kopců jsou domovem i daleko vzácnějších živočichů, například dudka chocholatého - pochopitelně nechybějí ani rarity z říše hmyzu. Roku 1990 byla lokalita prohlášena za chráněný přírodní výtvor, o dva roky později potom národní přírodní památkou.

Při putování v Dunajovických kopcích, tam, kde oblast ostře hraničí s rovinou, byste neměli minout Dobré Pole. I tato víska v sobě skrývá zlomek jižní atmosféry, neboť patřila k jedné ze zhruba deseti obcí Břeclavska, které před čtyřmi staletími osídlili chorvatští kolonisté.

Zatímco v Hlohovci nebo Charvátské Nové Vsi se většina moravských Chorvatů asimilovala, v přilehlém okolí se chorvatština tu a tam udržela do 20. století. Bohužel, v souvislosti s exponovanou polohou na rakouské hranici a budováním železné opony, došlo ( pod záminkou údajné nespolehlivosti ) k vysídlení Chorvatů do různých koutů naší republiky.

Jen na několika zašlých náhrobcích dobropolského hřbitova můžeme identifikovat pár chorvatsky znějících příjmení včetně chorvatského nápisu. Daleko více hmotných dokladů někdejší přítomnosti této zaniklé menšiny, jako například památníky a nápisy na náhrobcích či církevních stavbách, lze najít především v nedaleké Jevišovce a Novém Přerově.

Na jižním okraji obce leží poněkud neobvyklé chráněné území slanobytné květeny - Slanisko Dobré Pole. Rostliny s roztodivnými názvy jako blešník úplavičný, kuřinka solná a zblochanec oddálený běžnému turistovi příliš neřeknou, určitě ho ale zarazí nynější kuriózní podoba rezervace. Bývalé husí pastvisko dnes slouží za hrací plochu místním fotbalistům, což prý zdejším unikátům dokonce prospívá.

Autor: Jakub Hloušek

zdroj: http://cestovani.idnes.cz/dunajovicke-kopce-zapomenuty-raj-u-palavy-fiy-/igcechy.aspx?c=A060503_125952_igcechy_tom