Dolní Dunajovice v roce 1952

13.01.2012 19:07

- začala výstavba vodní nádrže Lipno – Emil Zátopek získal na olympijský hrách v Helsinkách tři zlaté medaile – do kin vstupuje pohádka Bořivoje Zemana Pyšná princezna – narodil se hokejista Jiří Králík, fotbalista Zdeněk Nehoda či žokej Josef Váňa – umírají spisovatelé Fráňa Šrámek a Ivan Olbracht... a jak rok 1952 vypadal u nás?

 

Dolní Dunajovice v roce 1952
autor zápisu v kronice: Maxmilián Janda

Počet obyvatel: 1780
Narození: 32 dětí (17 chlapců, 15 děvčat)
Svatby: 22
Úmrtí: 5 (4 muži, 1 žena, žádné dítě)

Politika
    V roce 1952 významnější politické změny v obci nenastaly a stěží najdeme v Dolních Dunajovicích tento rok události, hodné výraznější pozornosti. Tedy alespoň co se týče politické sféry. Patrně nejdůležitější událostí se tak stalo stěhování MNV do prostorů bývalého hotelu Koruna na ulici Rudé armády. Nově vznikla také trestní komise v jejímž čele stanul Matěj Zavrtálek. Druhým nově vzniklým orgánem byl výbor žen při MNV. Činnost MNV byla v roce 1952 poznamenána slabou účastí na schůzích, když se podle kronikáře pravidelně účastnilo jen 4 – 5 zástupců masových organizací. To se pak promítlo také na spolkové činnosti těchto organizací. Je tedy zřejmé, že zatímco v Československu se díky aktivitě komunistické strany (např. vykonstruovaný proces s bývalým generálním tajemníkem Rudolfem Slánským) rozhodně nedá rok 1952 označit jako klidný, Dolních Dunajovic jako by se bouřlivé společenské změny netýkaly. Nutno však podotknout, že bylo pouze věcí kronikáře, které události jsou hodny zapsání.

Zemědělství
    Katastrofální. Tak lze označit rok 1952 při pohledu na zemědělství v Dolních Dunajovicích. Nepříznivé počasí a teplotní výkyvy, v čele s květnovými osmidenními mrazy, se podepsaly zejména na kvalitě a kvantitě sklizené úrody. Nejhorší situace byla ve vinařství: "Květnové mrazy nastaly opožděně až ve druhé polovině května, když vinice byly již značně vzrostlé. Proti těmto mrazům se všemožně bojovalo, hlavně nakuřováním, ale všechno bylo marné. Jednak se projevil nedostatek kouřového materiálu, jednak trval mráz po 8 dnů. Co nezničil mráz, dovršilo špatné deštivé a chladné počasí v červnu, v době květu hroznů, takže tyto neodkvetly stejnoměrně a některé odrůdy jako veltlínské a chrupka se neopylily. Úroda byla poměrně slabá a cukernatost 18%". Kronikář také pesimisticky dodává: "Na velkou úrodu v příštích letech není naděje, jelikož vinice nejsou hnojeny a nedostatečně obdělávány."  V roce 1952 se nedařilo především JZD, projevil se zejména nedostatek pracovních sil. Jednalo-li se o práci, kterou bylo možno vykonat pomocí strojů, probíhalo vše v pořádku a bez komplikací. Jakmile se však bylo nutno spolehnout na lidskou pracovní sílu, nastal problém. Nedostatek pracovních sil se projevil především v pěstování brambor, při sklizni sena nebo řepy. Pro ilustraci uvádím, že podle kronikářovy statistiky musel jeden zaměstnanec JZD zvládnout obdělat 5 ha půdy. Nelze se tedy příliš podivit nad tím, že JZD tento rok absolutně propadlo a nezvládlo odvést povinné dodávky státu, tedy to, co bylo v podstatě smyslem činnosti JZD. Ani nově založený meruňkový sad na drůbežárnou tak už pokažený rok JZD nezachránil. Za neúspěch JZD může vedle nedostatku pracovních sil také velká epidemie slintavky a kulhavky, která vypukla v listopadu a až do konce roku ochromila život v obci. Dovršila tak zemědělsky neúspěšný rok 1952.
    Je až z podivem, jak odlišná situace podle kronikáře panovala v ČSSS, tedy v tzv. státním statku. Tady si mohlo vedení mnout ruce a s uspokojením sledovat výsledky celoroční práce. Plán byl splněn a zaměstnanci dokonce ještě stihli vypomáhat na sousedních statcích či v živořícícm dunajovickém JZD. Statek také pokračoval v rozšiřování pozemků, které měl pod svou správou. Přebíral půdu po těch, kteří se z obce odstěhovali a stejně jako v roce 1951, i tento rok pokračoval ve výsadbě vinic. Nově vysázeny byly odrůdy tramín, neuburg, sauvignon, veltlínské zelené a slyvánské zelené. ČSSS stejně jako JZD vysadilo nový meruňkový sad. Příznivá ekonomická situace se pak projevila v dostavbě kravína, zahájení výstavby hangárových skleníků a v neposlední řadě také v nákupu nových sovětských traktorů. 

Kulturní a společenský život
    O kulturním a společenském životě v obci se kronikář opět příliš nezmiňuje. Krátce píše jen o uspořádání slavností, jejichž charakter byl především propagandistický a jejich účelem byla především oslava komunistického režimu. V roce 1952 se tak uskutečnila oslava Mezinárodního dne žen, májová oslava s průvodem do Mikulova, oslava osvobození Československa sovětskou armádou a v říjnu také den československé armády. Dále pak kronikář jen suše konstatuje: "Ve spolupráci s masovými organizacemi KSČ a MNV byly zajištěny všechny ustálené kulturní akce." Lze jen spekulovat, co se pod pojmem "ustálené kulturní akce" skrývá. Zcela jistě to jsou krojované hody. V roce 1952 se uskutečnily posedmé a zúčastnili se jich stárci Jaroslav Kopřiva, Josef Kydal, Miroslav Svoboda, František Němec, stárky Libuše Hnilicová, Marie Kopřivová, Jaroslava Husáková, Jana Karlíková a sklepníci Stanislav Šrot s Josefem Vyskočilem.
    Ačkoliv v kronice není uvedeno jaké konkrétní akce se tento rok konaly, lze se domnívat, že kulturní život v roce 1952 chudý rozhodně nebyl. Kronikář totiž uvádí tento statistický výčet: 12 celostátních oslav, 26 přednášek, 18 besed, 9 divadelních představení, 4 estrády, 49 rozhlasových relací, 2 výstavy knih. 

Život v obci
    Že bylo v obci stále co zlepšovat je zřejmé i na roce 1952. Nově zrekonstuována byla budova na Hlavní ulici č. 683 a ihned po dokončení oprav se sem přestěhovalo zdravotní středisko (ano, je to ona budova, kde jsme lékaře navštěvovali ještě před několika lety). Oprav se dočkal také kostel sv. Jiljí, když byla vystavěna zcela nová střecha.
    Událost, o které se v Dolních Dunajovicích ještě dlouho mluvilo, byl velký požár v lednu 1952, ve stavení Josefa Machary (?), v ulici Rudé armády. Požár zničil zčásti celou stodolu i přilehlé kůlny. Za to, že se nerozšířil i dále, mohli majitelé vděčit především včasnému zákroku místního požárního sboru. Jak se později zjistilo, oheň vznikl od ohníčku ve stodole, který si udělal pětiletý hoch Kužela. Škoda byla vyčíslena na tehdy závratných 150 000 Kčs, byla však pokryta pojištěním.
    Významnou událostí tohoto roku bylo také otevření jeslí na ulici Zahradní. Jesle byly otevřeny v březnu a bylo do nich zapsáno 17 dětí, o které se staraly dvě pečovatelky a jedna kuchařka. Počet dětí však neustále stoupal a rozšiřoval se také počet zaměstnankyň. Dnešnímu čtenáři se může zdát až úsměvné, že od listopadu byly jesle uzavřeny, protože se náhle nebylo o koho starat. Dunajovické ženy byly totiž nejčastěji zaměstnány v zemědělství a jak známo, na podzim zemědělské práce končí a maminky se tak o své děti mohly pár měsíců postarat samy.

Školství
    V roce 1952 byly v Dolních Dunajovicích v provozu tři školy. Střední, národní a mateřská. Nebyly určeny jen pro místní děti, ale docházeli sem také žáci z Perné a Mušova. Do jejich školní docházky zasáhla zmíněná listopadová epidemie kulhavky a slintavky. Tyto děti měly celý měsíc vstup do Dolních Dunajovic zakázan, aby se epidemie nerozšířila i do jejich obcí. Stejně jako v roce 2012, i přesně před šedesáti lety mohly školní děti navštěvovat nově zrekonstruovanou tělocvičnu. Zatímco dnes se pokládala nová podlaha, vyměňovaly se okna apod., v roce 1952 bylo úkolem číslo jedna vyklidit z tělocvičny obilí, které zde bylo několik měsíců uskladněno. Poté byla celá tělocvična pečlivě vyčištěna a vymalována. Nezbyly však už finance na nákup většího množství nářadí, proto se museli žáci pro začátek spokojit jen s tím opravdu nějnutnějším.
    Do nových prostor na ulici Kostelní se pak přestěhovala obecní knihovna, která také rozšířila svůj knižní fond. "Knihovna má již tolik čísel, jako je v obci obyvatel." Knihovnu však navštěvují především školou povinné děti, mezi dospělými příliš čtenářů nebylo.
    Při škole byla zřízena nově také družina, kterou navštěvovalo asi 50 žáků. Družina nezajišťovala jen mimoškolní výchovu dětí, ale také jejich stravování. Jak uvádí kronikář: "Denně se zde podává přesnídávka a oběd. Za rok 1952 bylo podáno 11 520 obědů a 48 000 přesnídávek.

Poznámka: autor čerpal pouze ze zápisů v místní kronice, je tedy možné, že některé důležité události mohou být opomenuty, neboť nebyly kronikářem shledány jako důležité. Může se jednat především o některé politické události.

- JŠ -